Všechny vydělané peníze momentálně putují na rozjezd naší nové šicí dílny. Více informací

Rozhovor s Danem: PROČ

Víte, co je nejdůležitější, když chcete podnikat? Jedna jediná věc. Vědět PROČ.

Přidáno
12. října 2021
Tree Factory - Daniel Kužela
Autor
Daniel Kužela
 
 

Víte, co je nejdůležitější, když chcete podnikat? Jedna jediná věc. Vědět PROČ.

Rozhovor s Danielem Kuželou o Tree FactoryDan v dílně Tree Factory

Víte, co je nejdůležitější, když chcete podnikat? Jedna jediná věc. Vědět PROČ. Vaše vize je tím nejsilnějším motorem, který pohání vaši vnitřní motivaci. Vždycky, když něco dělám, tak potřebuju znát důvod a musí mi na tom záležet. Musím mít dobře nastavená všechna svoje “proč”, abych dokázal hledat správné odpovědi a neodradily mě překážky na cestě. Protože správně položená otázka vám rovnou otevírá klíč k řešení. Tady je pár mých odpovědí na má nejdůležitější PROČ.

Hodně jsi cestoval, co byl pro tebe hlavní impuls vyrazit? Proč jsi potřeboval odjet?

Není ti to tady někdy trochu těsné? Myslím v Česku. A taky je tady docela klid. Což je samozřejmě spíš pozitivum, ale já jsem prostě od malička tíhnul k tomu objevovat a zakoušet nové věci. Poznávat jiná a nová místa. Občas si myslím, že nejsem ani tak introvert, jako spíš klaustrofobik :-) Když kolem sebe necítím prostor, začnu krnět, jsem podrážděný a nespokojený. Cestovat po Asii a pak po USA mi poskytlo přesně ten prostor, který jsem potřeboval, abych si ujasnil, kudy dál jít. Zápisky z mých cest si můžete přečíst na mém starém blogu tady.

Proč jsi se vypravil zrovna na PCT - Pacifickou horskou hřebenovku?

Byl jsem v USA už předtím a strašně se mi tam líbilo. Myslím hlavně krajina, nějak to se mnou zarezonovalo. Takže jsem se tam chtělo určitě ještě jednou vrátit. A pak jsem viděl film Divočina, který zpracovává autobiografickou knihu Cheryl Strayed o jejím putování Pacifickou hřebenovkou. Úplně mě to dostalo a vzal jsem si do hlavy, že to chci taky zkusit. Což nebylo nic snadného, protože to je náročné fyzicky i finančně, nemůžeš si prostě zabalit, koupit letenku a hurá do hor.

Když nad tím přemýšlím, tak to možná bylo poprvé, co jsem opravdu poslechl nějaké to volání v sobě a ignoroval, jak moc velké bláznovství to je. Což se mi, mimochodem, neustále ukazovalo během příprav, kdy mě třeba vypekl domluvený sponzor a prostě vůbec nic nešlo hladce. Ale já jsem cítil, že to je pro mě důležité, i když jsem vlastně nevěděl, co mi to přinese. Ale to u takových věcí asi nevíš nikdy a i když si myslíš, že ano, tak je to pak stejně dost jinak.

Takové cesty člověk často podniká s někým. Proč jsi se rozhodl cestovat sám?

Takhle… Já se ani tak nerozhodl, spíš jsem neměl nikoho, kdo by to se mnou sdílel natolik, že by se do toho pustil taky. A to pak nemám problém se pustit do věcí sám, nepovažuju to za překážku a dost často si samotu vlastně užívám, protože můžu v klidu přemýšlet a nemusím se moc omezovat ve fungování, prostě si jedu po svém. Ale na té hřebenovce jsem poznal tu hranici, kdy už to je moc a uvědomil jsem si, že lidi kolem sebe potřebuju. Ne za každou cenu, ale když něco dělám, tak mi dává větší smysl, když v tom nejsem sám, když najdu k sobě někoho, kdo to má podobně, kdo jde stejným směrem a má stejné hodnoty. Ale tu samotu potřebuju, abych něco rozjel, vymyslel nebo nastartoval. Potřebuju tu koncentraci. Ale pak jsem hrozně rád, když k sobě najdu parťáky.

Vyzkoušel sis být zaměstnanec i freelancer, proč jsi nakonec zakotvil u svého vlastního podnikání?

Potřebuju si dělat věci po svém. Jo, jsem s tím možná občas otravný :-) A ve škole to taky nikdo nikdy moc neocenil. Chci testovat své možnosti a zhmotňovat své vlastní nápady. Být sám sobě pánem. Daleko víc mě to těší. Myslím, že tohle je prostě povahou. Někdo je spokojený v zaměstnání nebo rád podporuje ostatní v realizaci jejich nápadů. Já jsem ten, kdo si raději nabije a občas zůstane sám, ale pojede si po své vlastní ose. A když mám pak kolem sebe ty správné lidi, je v tom perfektní rovnováha a všem se nám daří.

Jaký máš vztah k módě? Proč jsi začal prodávat zrovna oblečení?

Úplně původní myšlenka byla podpořit nějakou obchodní aktivitou můj projekt El Grifo a zároveň vyslat do světa konkrétní myšlenku. Chtěl ekologické podnikání, protože jsem byl plný té krásy, co jsem viděl v amerických horách a zároveň strašně frustrovaný z toho, jak s přírodou nakládáme. Chtěl jsem produkt, ve kterém ta změna, které bych rád docílil, bude obsažena. Takže se to poskládalo - trika z bio bavlny s GOTS certifikací, ekologický potisk, za každý produkt deset vysazených stromů. A postupně jsem začal zjišťovat, že se lidem líbí, jak to děláme, že se líbí naše barevnost a motivy a že mě baví přemýšlet nad tím, jak ty věci mají vypadat. Navíc textilní průmysl je jedno z “nejšpinavějších” odvětví, takže myslím, že jakákoliv aktivita v tomhle směru má opravdu efekt.

Proč jsi změnil strategii a chceš teď oblečení i sám vyrábět?

To, s čím jsem začínal, bylo moc fajn, ale prostě to byl začátek. Náš dodavatel Stanley and Stella je evropský leader v tomto segmentu a jejich modely najdete v Čechách i v luxusních buticích s etickou módou, byla to logická volba, když jsme chtěli to nejlepší. Zároveň jsem se pořád strašně moc učil, bylo to pro mě úplně nové odvětví. Ale postupně jsem zjišťoval, že potřebuju zákazníkům nabízet širší sortiment, že nechci, aby si u nás vybrali triko a pak si třeba košili museli koupit jinde a z necertifikované bavlny, protože my ji prostě neumíme. Mrzelo mě, když jsem nemohl reagovat na poptávku, která byla a byl omezený tím, co dodavatel nabízel. Tak jsem chtěl ukázat, že to jde, že můžeme nabízet i jiné materiály, jiné střihy a jiné produkty - ale musíme si je ušít sami.

Opravdu striktně lpíš na GOTS certifikaci. Proč ti nestačí “jen” biobavlna?

Bavlna je plodina, nějak se pěstuje a když ji vypěstujete v režimu ekologického zemědělství, je to biobavlna. Jenže s tou plodinou se pak dál děje spousta věcí, někdo ji zpracovává, barví, někdo to šije a pak prodává a to už prostě vůbec etické být nemusí. GOTS je unikátní v tom, že monitoruje celý ten výrobní řetězec. Že i když je něco ušité třeba v Indonésii, tak pokud je produkt certifikovaný GOTS, tak víte, že žádná dětská práce, žádné otrocké mzdy, žádné nelidské podmínky ve fabrikách.

Já chci šít tady, ale zároveň nemám nic proti výrobě jinde, pokud je to za fér podmínek. Musíme si uvědomit, že tyhle podniky jsou často jediné provozy, kde místní najdou férově zaplacenou práci. Není to černobílé, je dobré si zjistit vždycky co nejvíc informací. A certifikace jako GOTS pomáhají v tom, že se nemusíte sami pídit úplně po všech detailech, hlídat, jestli nějaký výrobce nezměnil technologii nebo malou farmu nekoupil velkovýrobce, co tam začne hrnout pesticidy…

Myslím, že by lidé měli chtít vědět, jak je vyrobeno to, co nosí. GOTS má nastaveny podmínky tak, že to se mnou maximálně souzní a nechci a nebudu v tomhle dělat žádné kompromisy.

Často zmiňuješ koncept sociálně odpovědného podniku. Proč chceš jít touhle cestou a co to pro tebe přesně znamená?

Pro mě ani jiná cesta vlastně není. Já jsem s podnikáním začal právě proto, abych měl prostředky podporovat aktivity a projekty, které mi přijdou smysluplné. Proto jsem začal těmi stromy. Ale témat a oblastí, kde je třeba změna přístupu, je spousta. A je škoda, když je vůle někde něco zlepšit a chybí peníze.

A taky myslím, že je to jediný udržitelný způsob podnikání. Být si vědom toho, že když si někde energii beru, tak bych ji měl zase vracet. To mi přijde normální. Pokud chceme žít spokojeně a v harmonii s okolím, tak to okolí musíme brát na vědomí a musíme se o něj starat. Je příjemnější zavírat oči, protože třeba přírodu devastujeme tak otřesným způsobem, že je snadný z toho chytit nějakou apokalyptickou depku a pocit, že to stejně už nejde zachránit. Já oči zavírat nechci, naopak chci ukazovat, že snažit se o změnu rozhodně cenu má.

Vypadá to, že se při každé volbě skoro vždycky vydáš tou těžší cestou. Vybíráš si tak vědomě nebo proč se ti to děje?

Já nad tím takhle neuvažuju. Že bych si něco volil. Spíš je to tak, že nějakou cestu nebo řešení považuju za správné, protože je to se mnou nějak v souladu. To, co vnímám občas jako “těžší cestu”, je ustát si to před okolím. Protože když je to něco míň tradiční nebo třeba nové, tak ten tlak od okolí umí být dost destruktivní a nedůvěra tě oslabí tak, že to nakonec třeba ani nerealizuješ.

Já se snažím si stát za svým, ale musel jsem se to dost učit. Zjistil jsem, že to chce i dost odvahy. A tak se snažím tu odvahu předávat dál a třeba i někoho inspirovat. Aby se nebál, když se mu něco bude zdát právě jako ta “těžší cesta”. Protože nejde ani tak o to, jak je ta cesta těžká, ale jestli je fakt moje. Jestli jsem si ji sám vybral, jestli jsem v tom měl svobodu.

Svoboda je pro mě klíčová hodnota. Ale je neodlučitelně spojená se zodpovědností. V podstatě se dá říct, že to jsou dvě strany téže mince, jedno bez druhého není možné. Možná proto se to občas jeví jako těžší cesta, protože vzít na sebe skutečně zodpovědnost za svůj život a svoje volby, není vždycky to nejkomfortnější řešení. Ale pro mě je to řešení, které je jediné myslitelné.



Ptala se Renata Ježková.

Nech nám zde komentář

 

Zaujal tě tento článek?

Poděl se o něj s přáteli.


Nové články do tvého mailu

Budeme s tebou jako první sdílet nové články, informace o nových kolekcích,
exkluzivních slevách, ale i o tom, co se děje okolo Tree Factory.

Vložením e-mailu souhlasíš s podmínkami ochrany osobních údajů
Daniel Kužela

Daniel Kužela

Zakladatel projektu

S touhou usilovat o změnu směrem k udržitelným cílům jsem před třemi lety založil organizaci El Grifo a její první projekt Tree Factory. Skrze udržitelnou a férovou módu, společensky prospěšné podnikání a ruční a osobní přístup k produktům a lidem teď malými kroky ke změně směřujeme, společne s vámi. Díky za to.

 

Zůstaňme v kontaktu

Budeme s Tebou jako první sdílet informace o nových produktech, kolekcích, exkluzivních slevách, ale i o tom, co se děje okolo Tree Factory.

Vložením e-mailu souhlasíš s podmínkami ochrany osobních údajů



#vsouladusprirodou

Jednáme v souladu s přírodou napříč celou naší výrobou. Sleduj naši cestu na @treefactory.cz